O mně...

Už jako malá holka jsem měla v hlavě jasno: budu učitelka! I když mě tato myšlenka na určitou dobu na gymnáziu přešla, životní cesty jsou nevyzpytatelné a kromě jiného jsem dnes opravdu opravdová učitelka. Nevím, jestli je mé okolí (hlavně to nejbližší) z mé práce nadšeno, ale mě to prostě baví.

Po maturitě jsem se rok věnovala studiu angličtiny, francouzštiny a španělštiny na jazykové škole, poté jsem zcela znovuzamilovaná do francouzského jazyka odjela na rok do oné krásné země galského kohouta. Píši znovuzamilovaná, protože faktem je, že bylo období, kdy jsem francouzštinu téměř nesnášela. Jako mnozí studenti jsem se bohužel setkala s tím, že mé nadšení učení se novému cizímu jazyku, bylo hned na první hodině zatlučeno paní profesorkou kamsi do hlubin mé duše, kde jsem ho po opuštění gymnázia dlouho hledala.

Nicméně i špatná zkušenost z vás dělá to, co dnes jste a dovoluji si tím tvrdit, že i díky tomuto nepříjemnému zážitku s mou první učitelkou francouzštiny, jsem dnes učitelka o to lepší. Nikdy bych si nepřála a myslím, že bych to ani nedovolila, aby z mých hodin někdo odcházel s nechutí.

Na jazykové škole nás naopak učila mladá studentka s obrovským nadšením a k mému velkému štěstí se jí podařilo znovu vzbudit mou zvědavost vůči tomuto zvučnému jazyku. I na tuto vyučující si během mé praxe často vzpomenu. Její neustálý optimismus a víra v nás studenty, byly místy až neuvěřitelné.

Po návratu z Francie jsem si byla jistá, že právě tudy vede moje cesta. Tou dobou jsem francouzštinou již značně vládla, ale znáte to, s „papírem“ jde všecko snáz. Přihlásila jsem se tedy na vysokou školu, přijali mě na Filosofickou i Pedagogickou fakultu a já se nemohla rozhodnout. Dopadla jsem tak, že bakalářské studium jsem ukončila k mému údivu na obou. Magisterské studium už jsem dostudovala jenom na fakultě pedagogické, obor francouzština a speciální pedagogika. To už jsem nutila do studia i mou dceru Adinu, kterou jsem chtě nechtě vláčela po přednáškách a místo pohádek na dobrou noc jí předčítala francouzská skripta.

A protože na otázku: Co budeš, Ivanko, dělat, až budeš velká?, jsem vždycky odpověděla, že budu chodit do školy, ve studiu pokračuji dodnes. Adina už je velká, chodí do školky, tak sebou pro změnu vláčím mého o dva roky mladšího syna Darka. Kéž by jim tento druh raného vzdělávání v životě k něčemu byl…

S individuální i skupinovou výukou mám už dlouholeté zkušenosti. Ráda ve výuce experimentuji, protože stejně jako student bývá znuděný neustálým opakováním toho samého, tak i učitele to bohužel nemíjí. Proto se snažím vyučovat stejnou látku vždy jinak a z jiného pohledu.

Slohové práce patřily ve škole k mým oblíbeným činnostem, proto se nedivte, že jsem se nechala unést a napsala těch pár řádků „o mně“ možná trochu jinak, než byste očekávali, ale pokud jste to dočetli až sem, tak se nic tak hrozného nestalo a budu se těšit na osobní setkání.

Francouzštinu zkrátka miluju a jsem schopná tím nakazit prakticky kohokoliv :)